To dám!
Neděl večer nemám ráda.
Neděle večer po prázdninách nesnáším.
Sedím v naší ještě vánočně světýlkující kuchyni a popíjím druhého panáka fernetu.
Zítra to dám! To půjde. Vždycky to jde. Něco nepříjemného kolem žaludku se špetkou úzkosti se mě snaží přesvědčit o opaku.
Ráno dost mrzne a bude hůř. Na Kvildě hlásí až mínus třicet stupňů. Pozitivní na dnešním ránu je, že U20 na MS v hokeji porazili Kanadu a zítra si zahrají o zlato.
Rychle si umývám vlasy, abych nemusela venčit s ještě trochu mokrou hlavou.
Do prdele! Zase tolik vlasů! Vytahuji sítko z umyvadla a prohlížím si dnešní ztráty. Jestli to takhle půjde dál, do roka mi tam nic nezbude.
Milým překvapením je nově otevřený stánek s pečivem a kávou na konci naší ulice. Díky našemu Dastíkovi patřím mezi úplně první zákazníky. Ledovka mě sklouzne rovnou k okýnku. Pohled na labužnicky vytvarované pyramidy buchet všemožných chutí a tvarů, mi s vůní čerstvého pečiva zvedá náladu.
Do školy dorazím s hodinovým předstihem. Suplovací kniha zatím prázdná. Skvělé!
Vyběhnu schody do třetího patra, odemknu a rozsvítím. Zatím jsem tu sama. Otevírám počítač a pouštím se do omlouvání absencí.
mimořádná rodinná situace/ nemoc/lékař
Většina rodičů se s tím moc nemazlí. Napíší prostě že syna/dceru omlouvají, tak si tam picnu, co mě napadne.
Klepání na dveře.
Do kabinetu vpadne ubrečená Kamča. Tentokrát bez Hanči.
„Kami, co je? Pocem!“
Obejmu Kamči mateřskou náručí a ta se rozvzlyká ještě víc.
„Já se moc omlouvám… On se semnou Filip rozešel….“
Nevím jak Kamču utěšit. Tohle mi moc nejde.
„Kami, to bude dobrý, neboj,“plácám jedno klišé za druhým, „třeba to ještě není definitivní.“
Kamila nerozhodně krčí rameny ale aspoň už nebrečí.
„On se Filip hrozně změnil. Od té doby co ho chytlo to finanční poradenství to už nebyl on. Na nic neměl čas. Mě úplně vymazal a řešil jenom byznys a peníze.“
„Já vím. Ono se to pošahaný finanční poradenství zase ve třídě rozjelo, že jo . Zkusím to v třídnické hodině trochu probrat.“
Zelené zarudlé oči ke mně vysílají vlny naděje.
Zvoní. Konec psychologického sezení.
„Hezký den, děcka! Vítám vás v novém roce a přeji hodně zdraví a ať vás všechno co děláte hodně baví.“
No to jsem vymyslela zase kravinu. Marek s Kubou v poslední lavici rozchechtají jediným pohledem půlku třídy.
Kraton, alkohol, marihuana, vapo, extáze, žvýkací tabák, nikotinové sáčky, sex….
„Pojďme si povídat o Vánocích,“ navrhne Ondra a ostatní se přidávají.
Tohle mě děsně nebaví, protože jsem skoro pořád s látkou pozadu ale jako jejich třídní musím utužovat přátelskou atmosféru.
„OK. Vytáhněte si mobily, najděte fotky, které chcete sdílet s ostatními a popište zážitky z prázdnin.
Ale anglicky! Když máme tu angličtinu.
Třída ožije. Už i Ondra se usmívá. Děcka si nadšeně ukazují příběhy uplynulých dnů.
Večírky. Hory. U babičky. V Praze. Snowboard. Lyže. Itálie. Kino. Stromeček. Dárky.
Smějí se. Objímají. drží za ruce.
Té angličtiny s každou další vteřinou ubývá, ale co. Je jim fajn. A mně taky.
To dám:)