Vánoční výzdoba
„Dneska se už nebudeme učit, že ne?“ zakňourá Ondra, jen co mě vidí ve dveřích.
„Když už tady máme tu vánoční výzdobu…,“přidává se Silva.
„Uvidíme!“ nechávám ve vzduchu trochu napětí.
U posledních dvou lavic v řadě u okna posedávají v hloučku holky, které můj příchod neznepokojí a pokračují v líčení, které vůbec nepotřebují.
Cestou k učitelskému stolku se zastavím u Anety s Nelčou a na tajňačku jim koukám přes ramena, z čeho že jsou tak nadšené.
„Jé holky, to jste vy. To tancujete na záchodě?“
Nevěřícně koukám, jak se Nelča, rozkročená na záchodové míse, rytmicky pohupuje do rytmu a ve stejném rytmu před ní poskakuje Anet. Do záběru naskočí Kamča s Hančou. Každá z jedné strany. Taneček skončí v momentě, kdy v kabince drží rytmus asi osm holek a čtyři kluci.
„Vám ty tanečky na záchodě ale jdou,“ zašeptám jim.
Holky na mě hodí sympatický šklebík a mobil rychle vypnou.
„Kluci, vy taky už pokliďte ten POKER a zahrajeme si AKTIVITY. Všichni! To vás baví, ne?“
„Mám tady dvoje, Jedny dospělácké a ty druhý jsou Junior od osmi let. Které dáme?“
„ Ty dospělácký. Když máme příští rok maturovat, ne?“ odpovídá Lukáš.
Ještě chvilku se dohadují ale nakonec se všichni přiklání k té dospělácké variantě.
„Pokud nebudete vědět, zeptejte se mě.“
Máme dva týmy po čtyřech.
Začínají zelení.
Lukáš maluje a ukazuje, že to jsou dvě slova.
Přední noha, zadní noha, mohutné tělo…
„Pes? Kůň? Prase? Dinosaurus? Hroch?“
Ano je to hroch. Ještě tečka na tělo a během vteřiny Kamča vykřikne: „Hroší kůže.“
Bod pro zelené.
A co modří?
Maluje Nelča.
„Řeka?“ Nelča neurčitě kroutí hlavou a potvrzuje dvě slova.
„Rozbouřená řeka? Moře?“
Nelča přitaká.
„Tak tam ještě něco domaluj. To nepomůže , když obtahuješ furt ty stejný čáry.“
„Já nevím, jak to mám jinak nakreslit.“
„Velké moře? Hluboké moře? Širé moře? Rozbouřené moře? Modré moře? Žraločí moře? Středozemní moře?“ Nelča trochu přikývne.
Přesýpací hodiny dosypávají poslední zrníčka. Anet stíhá těsně před limitem.
„Kanál La Manche.“
Získává bod pro modré a všichni se chechtáme:)
Hanka začíná vysvětlovat pro zelené: „Je to zvíře. Z historie, teda už to bylo dávno. Je to obrovský a ve středověku to lovili takovým tím…“ (Hanka napřáhne ruku, jako že něco hází.)
„Mamut!“ Uhodne napoprvé Lukáš a nikomu to nepřijde divné.
„Děcka, to nebylo ve středověku…“
„Já vím, se omlouvám. Sem se spletla. To byl kamenověk.“
„Asi myslíš dobu kamennou ale to neva. Všichni už potřebujeme prázdniny,“ prohodím s úsměvem.
„Paní učitelko, já nevím jak mám tohle slovo předvést,“ ukazujeme mi kartičku Silva.
„Ukaž co tam máš?“
Frigidní.
„Tak to taky nevím, Silvi. Vezmi si novou kartičku.“
Kaleidoskop, setrvačník, ošatka… a spoustu dalších slov, co nikdo neznal.
Zvonění nevnímáme, smějeme se a hrajeme dál.
Dokonce přes celou přestávku!
kanál La Manche